Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 59,00 Kč (2,36 €)
skladem
naše cena 79,00 Kč (3,16 €)
skladem

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 259,00 Kč (10,36 €)
skladem
naše cena 149,00 Kč (5,96 €)
skladem
naše cena 289,00 Kč (11,56 €)
skladem

10. 07. 2017

Třicet základních pojmů pro všechny kávomilce

 

 

 

Káva

Když se řekne káva, většina z nás si představí horký, silně povzbuzující nápoj, vyráběný z upražených a jemně pomletých semen keře kávovníku.

Tento keř (Coffea) patří k samostatnému rodu rostlin z čeledi mořenovitých. Je hojně rozšířený po celém světě. Vyskytuje se především ve vlhkém tropickém a subtropickém pásu. Překvapivě jej řadíme mezi ovoce. Jeho plodem je totiž sladká dužnatá bobule se dvěmi kávovými jasně zelenými zrnky uprostřed. Velice podobná naší třešni.

Troška historie: Pravlastí kávovníkových keřů je pravděpodobně Etiopie. Dodnes zde divoce rostou některé jeho druhové varianty a dodnes se v těchto oblastech ovoce kávovníku původním způsobem i konzumuje. Žvýkání sladkých syrových plodů je pro mnoho místních domorodců druhou přirozeností.

Někdy mezi 6. a 10. stoletím našeho letopočtu, si živá semena kávovníků z Etiopie odváží nájezdníci ze sousedního Arabského poloostrova. Užaslí z jejich stimulačních účinků se v Jemenu pokouší kávovník rozmnožit a kultivovat. Postupně se učí semena pražit a připravovat z nich horký aromatický a silně povzbuzující nápoj. Byl tak uhrančivý, že se záhy stal výnosným obchodním artiklem nejen pro arabský poloostrov, ale pronikl i za hranice orientu. S obsazením Jemenu tureckými nájezdníky nejprve do Turecka a následně do celé Evropy.

Ačkoliv si Arabové monopol pěstování kávovníků přísně střežili a pod nejpřísnějšími tresty zakázali rostlinu nebo živé semeno ze země vyvézt, podařilo se na počátku 17. století Holandským obchodníkům několik životaschopných sazenic získat. Tedy spíš ukrást.

A pak už to šlo rychle. Během 17. století vznikají rozsáhlé plantáže kávovníků ve většině holanských kolonií (Indii, Jávě, Ceylonu). A daří se jim. Takže už v 18. století evropskému obchodu s kávou Holanďané jasně dominují. Brzy se k nim připojují Francouzi, Španělé, Italové, Britové a další. Káva se stává světovou obchodní komoditou.

Druhy kávovníků: Ačkoli je kávovníků na zemi téměř stovka druhů, celosvětové produkci kávy dominují vlastně jenom dva. Více než 95% veškeré světové kávové produkce, totiž představují semena tzv. kávovníku arabského (Coffea arabica) a kávovníku statného (Coffea canephora).

Kávovník arabský, též arabica, je jednoznačně nejoblíbenějším pěstovaným druhem. Téměř 70 % kávových plantáží je osázeno právě arabicou a to i přesto, že se jedná o druh značně choulostivý a náchylný na napadení škůdci. Je pěstován ve vysokých nadmořských výškách a proto dozrává poměrně dlouho. Plody se sklízí teprve 14 měsíců po odkvětu. Kávová zrna po upražení obsahují asi 0,7-1,4% kofeinu, mají plnou, aromatickou jen mírně hořkou chuť a mezi konzumenty kávy patří mezi nejvyhledávanější.

Kávovník statný, též robusta je oproti arabice rostlina výrazně odolnější a méně náročná na podmínky pěstování. Zraje rychleji a obsah kofeinu v semenech dosahuje téměř 2,2-2,4%. Chuť upražených zrn je výrazně hořká a zemitá a všeobecně se v porovnání s arabicou považuje za méně kvalitní. Nicméně vše je otázkou názoru a osobních preferencí.

Kávovníkové plantáže jsou rozptýlené po celém světě. Díky tomu máme na výběr neuvěřitelnou škálu kávových zrn rozmanitých vlastností a především chutí. Je libo kávu dominikánskou, brazilskou, kolumbijskou, z Venezuely, Kostariky, Mexika, nebo Indie a Indonésie, či Etiopie, Angoly, z Pobřeží slonoviny? Když k tomu přičteme neustále se zdokonalující technologický proces pražení, nebo naši posedlost v objevování nových a stále sofistikovanějších způsobů její přípravy a servírování, nezbývá nám, než konstatovat, že jsme kávou fascinováni stejně jako původní Etiopští domorodci. Vždyť má tolik podob. Tolik možností.

TIP: Produkty nejrozšířenějšího výrobce kávy v Dominikánské republice se dostávají také do České republiky. https://www.cafesantodomingo.cz/eshop

 

Zelená káva

Zelená káva je surové, dužiny zbavené a důkladně vysušené kávové zrno. Je hlavní obchodní komoditou celého kávového průmyslu. Už v syrovém stavu v sobě nese významný díl z konečné chuti i kvality. Záleží na druhu kávovníku, ze kterého pochází, na způsobu pěstování, způsobu sklizně.

Nikdo by nevěřil, jak znatelně může výslednou chuť poznamenat například proces sušení kávovníkových plodů. Sušíme-li celé bobule několik týdnů na slunci a teprve potom vyloupáváme zrnka ze slupek, získáme kávu spíš čokoládové nebo karamelové chuti. Pokud slupky odstraníme hned po sběru, necháme krátce fermentovat ve vodní lázni a následně sušíme zrnka i se zbytky sladké dužiny, získáme kávu, která si krásně zachová i velký podíl ovocné vůně a sladkosti původních plodů.

Nápoj ze zelené kávy: V nedávné době se mezi milovníky kávy rozšířil fenomén pití nepražené, tedy skutečně ještě tzv."zelené kávy". Její zdravotní benefit má spočívat v zachování původního obsahu kyseliny chlorogenové a jiných fenolických látek, které mají napomáhat při štěpení složených cukrů a urychlovat metabolickou výměnu v organizmu. Jednoduše řečeno, mají napomáhat v hubnutí. Nicméně regulérní vědecké studie, které by uváděnou skutečnost potvrdily nebo vyvrátily zatím k dispozici nejsou, tak ji berme spíš jako zajímavé zpestření našich kávových rituálů.

Při přípravě zelené kávy počítejme s tím, že zelená nepražená zrnka jsou opravdu tvrdá a průměrný mlýnek si s nimi asi neporadí. Takže si kávu pořídíme už mletou, nebo ji před mletím nechejme tak 2-3 hodiny bobtnat ve vodě. Po spaření a vyluhování připomíná spíš zelený čaj než kávu a uchovává si i poměrně vysokou dávku kofeinu, který v tomto případě nebyl přirozeně regulován procesem pražení.

 

Zrnková káva

Zelené kávové zrno, než se stane pravou zrnkovou kávou, musí projít procesem pražení. Právě vysoké teploty rozvinou v zrnu ono charakteristické kávové aroma a chuť.

Při teplotách kolem 200oC v něm dochází k řadě chemických i fyzikálních změn. Například uvolňováním plynů a těkavých aromatických látek téměř o polovinu zvětší svůj objem. Naopak odpařením vody zase asi o pětinu sníží hmotnost. Výrazný, čokoládově hnědý odstín získává díky zkaramelizování jednoduchých cukrů a karbonizaci celulózy.

Proces pražení dokáže ještě více zdůraznit vlastnosti dodané zrnu během pěstování a sklizně. V zrnech upražených méně podpoříme kyselinku. Dlouhým pražením zvyšujeme hořkost a podtrhujeme aroma čokolády a karamelu. Všechno záleží na citu pražiče i momentální chuti konzumenta

Upražená zrnková káva před vlastním balením ještě několik dní chladne a intenzivně uvolňuje těkavé plyny, především oxid uhličitý. Po celou dobu platí nutnost minimalizovat přístup světla i vzduchu. Jen tak si zachová požadované vlastnosti. Následně se zrnková káva balí, buď jako jednodruhová, nebo v podobě nejrozmanitějších směsí, které doplňují nebo zdůrazňují výslednou chuť či aroma.

Zrnková káva má oproti kávě mleté řadu nesporných výhod. Celistvé kávové zrno dokáže mnohem lépe udržet charakteristické aroma i chuť vyprofilované během procesu pražení. Na aktuální nabídku čerstvé zrnkové kávy se podívejte zde: https://www.cafesantodomingo.cz/eshop/zrnkova-kava

 

Čerstvá káva

Správně vysušené zelené kávové zrno má životnost relativně dlouhou a podobně jako obilí vydrží spolehlivě do další sklizně aniž by se potýkalo s výrazným poklesem kvality.

V okamžiku, kdy se káva upraží - jde o čas. Všechny po dlouhé týdny pracně nastřádané a hýčkané vlastnosti, které jsme zrnku vštěpovali a které pražením vyplynuly na povrch v celé své síle a intenzitě, mají snahu degradovat. Těkavé aromatické látky těkají, cenné oleje oxidují a žluknou, vůně se ztrácí. Káva se stává vším jiným, jenom ne čerstvou.

A proto platí pravidlo, co nejdříve po upražení a "vydýchání"celé zrno pečlivě (nejlépe vakuově) zabalit. Producentům se výborně osvědčilo balení s jednocestným ventilem, který spolehlivě odvádí oxid uhličitý a přitom brání přístupu vzduchu.

Neskladovat dlouho. Mějme na paměti, že nejvíce aromatických látek si sebelépe zabalená káva udrží maximálně dva týdny po upražení, pak už hodnoty klesají.

Po rozbalení co nejdříve pomlít a po namletí co nejrychleji, nejlépe do 15 minut, spařit. Pokud tohle dodržíme, získáme z kávy všechno, co do ní bylo během dlouhého procesu pěstování, sklizně i pražení vkládáno.

 

Vídeňská káva

Pod názvem "Vídeňská káva " si většina Čechů poměrně spolehlivě přestaví šálek horké kávy s kopečkem šlehané smetany. Ve vysoké sklenici, dvě oddělené vrstvy, dva kontrasty. Horká černá hořkost a bílá chladivá jemnost. Dokonalá harmonie.

Tato kávová specialita má svůj původ skutečně ve Vídni, ačkoliv zde byste s objednávkou "Vienna coffe“ moc nepochodili. Tady tento typ servírování kávy pojmenovali podle archaického označení pro kočár, tažený jen jedním koněm - tzv. "einspänner".

Historické počátky Vídeňské kávy jsou stejně staré jako sama vídeňská kavárenská kultura. Její prvopočátky sahají na konec 17. a počátek 18. století. Tehdy poražené vojsko Osmanských Turků, po neúspěšném obléhání Vídně, nechalo ve svých leženích velké zásoby zelené nepražené kávy. Válečné kořisti se tehdy ujal místní šlechtic polského původu Jerzy Franciszek Kulczycki, jeden z hrdinů válečného obléhání. Záhy tento zdatný obchodník otevírá první a v celé rakouské monarchii nesmírně populární vídeňskou kavárnu „Hof zur Blauen Flasche“. Kávu servíruje na desítky rozmanitých způsobů. S mlékem, cukrem, aromatickým kořením. A jako první používá k jejímu dekorování právě šlehanou smetanu.

 

Cibetka

Cibetka je malá šelma z čeledi cibetkovitých, trošku podobná našim kunám, nebo tchořům. Jedná se o geneticky velice prastarý vývojový druh, rozšířený v řadě variant rodů a druhů po celém světě. Živí se hmyzem nebo drobnými obratlovci a podobně jako např. medvěd nepohrdne zpestřením jídelníčku o nejrůznější bobule a plody. V minulosti byla hojně vyhledávána a lovena kvůli "cibetu" - ostře páchnoucí látky vylučované pachovými žlázkami u pohlavního ústrojí a využívanými především voňavkářským průmyslem.

Co ale cibetku proslavilo mezi obchodníky s kávou, je její obliba kávovníkových bobulí. Především v oblasti Indonésie vytrvale plení kávovníkové plantáže a vybírá mezi bobulemi ty nejvyzrálejší a nejsladší. Původně za to byla pronásledována. Ale jen do časů, než Filipínci zjistili, že kávové zrno prošlé zažívacím traktem cibetek je velice výhodným obchodním artiklem.

 

Cibetková káva

Cibetková káva, neboli Kopi Luwak, je jedním z nejdražších a údajně nejúžasnějších gurmánských zážitků na světě.

Pro trh jí údajně objevila rodina Widjajů z Jakarty na konci 19. století.

Je připravována výhradně z kávových zrn, které prošly zažívacím traktem cibetek. Drobných šelmiček které si např. na ostrovech Indonésie s oblibou obohacují svůj jídelníček o vybrané, dokonale zralé bobule kávovníkových rostlin. Kávové zrno v tuhé slupce však nestráví a vyloučí v hromádce trusu nepoškozené. Naopak, obohacené trávicím fermentačním procesem o specifické enzymy. Ty v konečném výsledku dodají kávě specifickou, silně aromatickou chuť, ve které se údajně mísí tóny karamelu, čokolády a vyzrálých švestek s jen lehoučkým přídechem hořkosti.

Výjimečná chuť je samozřejmě vykoupena i výjimečnou cenou, která musí pokrýt vysoké náklady při vyhledávání a sbírání cibetčího trusu i při jeho dalším zpracování.

Cibetková káva patří rozhodně mezi nejdražší kávy na světě a Indonésané (především Filipínci) si její tajemství pečlivě střeží.

Vysoká cena cibetkové kávy pochopitelně láká řadu pseudoobchodníků i pěstitelů k jejímu padělání. A protože se úspěšně padělají i certifikáty "pravosti", je ochutnávka právé Kopi Luwak většinou tak trošku skok do neznáma.

Relativně nedávno přišli s možným řešením němečtí biologové, kterým se podařilo izolovat trávicí enzymy zodpovědné právě za ono aromatické naštěpení kávových zrn. Výsledkem je káva velice podobných vlastností a za výrazně příznivější ceny.

 

 

Ledová káva

Že není bezpodmínečně nutné servírovat např. v letních měsících kávu jen jako vroucí nápoj pochopili provozovatelé kaváren poměrně záhy. Nejprve začali kávu ochucovat a zchlazovat např. kopečkem zmrzliny nebo vychlazeným mlékem.

V polovině 20. století pak přišli s vynálezem tzv. "frappé" nebo též "ledové kávy". Na počátku byl údajně zcela náhodný objev řeckého provozovatele propagačního stánku firmy Nestle, který se pokusil připravit si instantní kávu ze studené vody v šejkru. Úspěšně. Povzbuzující chladivý kávový nápoj si rychle získal oblibu a rozšířil se do celé Evropy

Cold brew: Kávoví konzervativci dlouho oponovali, že absence horké vody způsobuje tak radikální úbytek aromatických a chuťových vjemů, že ledová káva nemá se skutečnou kávou pranic společného. A tak vznikla metoda cold brew. Nejde o nic jiného než o několikahodinové (12 - 18 hodin) louhování jemně mleté kávy ve studené vodě. Pokud možno v uzavřené nádobě. Vzniklý kávový koncentrát je překvapivě jemný, a i bez použití cukru nebo mléka výrazně sladší (oficiálně obsahuje o více než polovinu méně kyselin) než káva spařená klasicky horkou vodou.

 

Káva v těhotenství

Hlavním důvodem, proč je káva pro většinu svých příznivců tak přitažlivá, je kromě výjimečné chuti a specifického aroma, její silný stimulační účinek způsobený kofeinem.

Tento hořký xanthinový alkaloid, je totiž výraznou návykovou psychostimulační drogou, která drážděním nervové soustavy potlačuje únavu a navozuje stav aktivní bdělosti. Kromě toho i aktivizuje a stimuluje oběhový a respirační systém, zrychluje a zintenzivňuje metabolismus, zkrátka činí většinu pochodů v organizmu výrazně akčnějšími. A to přímo úměrně zkonzumované dávce.

A protože kofein v relativně nezměněné podobě prochází i placentou a protože se vstřebává i do mateřského mléka, mělo by být v průběhu těhotenství a kojení jeho množství redukováno na maximální dávku 150 - 200 mg denně (1-2 šálky kávy) Kofein v takto malém množství nemůže vývoj plodu ani novorozeného dítěte ohrozit.

Na druhé straně, kofein ve vysokých dávkách může způsobit dlouhodobé neprospívání dítěte v děloze a zvyšuje riziko předčasného porodu. Navíc si i nenarozené dítě může na kofein vypěstovat návyk a po porodu projevovat klasické abstinenční příznaky provázené bolestmi hlavičky, pláčem, zvýšeným neklidem a podobně. Řešením je káva bez kofeinu, kterou můžete vybírat například zde: https://www.cafesantodomingo.cz/eshop/kava-bez-kofeinu

 

Mlýnek na kávu

Zrnkovou kávu meleme zásadně až těsně před její konzumací. Jen tak můžeme počítat se zachováním všech aromatických a chuťových látek v zrnku obsažených. Platí zde pravidlo patnácti minut, během kterých by namletá káva měla být zkonzumována.

Mlýnků na kávu se v současnosti používá celá řada. Jsou ruční i elektrické. Samostatné i integrované ve velkých kávovarech. Pracují s mlecími mechanismy z kovu, keramiky nebo z kamene. Zpravidla s nastavitelnou hrubostí mletí.

Všeobecně platí, že káva se má mlít pomalu, aby se minimalizovalo riziko zahřátí a zabránilo předčasnému uvolňování aromat. To platí především u jemného nebo velmi jemného mletí kávy takzvaně "na prach" určeného například do arabské džezvy, nebo pro českého turka.

 

Kávovar

V širším slova smyslu je kávovar jakákoliv nádoba, nebo soubor složených nádob, určených na vaření kávy. Podle náročnosti obsluhy můžeme kávovary rozdělit na manuální a automatické.

Drobné kávovary manuální

Džezva

S troškou benevolence sem můžeme přiřadit i vůbec nejstarší kávovar na světě. Klasickou arabskou džezvu. Je to malá zpravidla měděná, uvnitř pocínovaná kónická nádobka, ve které se káva vaří společně s vodou a nefiltruje, jen opatrně slévá.

French press

Dalším velice jednoduchým a přitom geniálně funkčním přístrojem na přípravu kávy je French press. Skleněná nádoba s jemný sítkem na pístu, ve kterém se káva jednoduše zalije horkou vodou, nechá několik minut louhovat a následně pomalým stlačením pístu extrahuje. Ihned se slévá.

Překapávač na kávu

Funguje na podobném principu jako French press, pouze s tím rozdílem, že už má pevně zabudovanou nádobu na ohřev vody a že filtruje kávu přes papírový filtr. Jedná se o zařízení, kde je vrstva kávy postupně prolévána malým množstvím volně stékající horké vody a ihned filtrována přes papírový filtr do skleněné, zespodu nahřívané konvičky., nebo integrované termosky.

Takto připravená káva je zpravidla o něco jemnější a výrazně méně aromatičtější než káva např. z tlakových kávovarů. Na druhou stranu je možné ji připravit ve velkém množství a udržovat v požadované teplotě nekonečně dlouho. Je ideální pro celodenní popíjení jako průběžná kofeinová vzpruha pro lepší soustředění se na studium nebo na práci.

Moka konvička

Regulérní miniatura skutečného kávovaru. Pracuje na podobném principu jako espresso, pouze s mnohem nižším tlakem páry. Skládá se ze tří částí. Ve spodní nádobce se ohřívá voda, která je pomocí páry vytlačována do střední části s kávou a následně filtrována přes zabudované sítko do nejsvrchnější části konvičky. Takto připravená káva je velice silná, s výrazným koncentrovaným aroma a plnou chutí.

 

Kávovary automatické

Automatické kávovary jsou technicky složitá integrovaná zařízení, která zvládnou celý proces přípravy kávy automatizovaným provozem. Často od odměření a namletí kávy, přes upěchování, zahřátí vody na přesnou teplotu, nastavení tlaku, až po nahřívání šálku nebo napěnění mléka. A po skončení celého procesu, se nakonec i samy vyčistí. Stačí stisknout tlačítko s ikonou toho konkrétního požadovaného nápoje a stroj podle přednastaveného programu sám požadovaný nápoj připraví.

Velice pohodlné, ale trošku uniformní. Chybí zde prostor pro vlastní invenci, nebo experiment.

Espresso kávovar

Espresso, neboli způsob přípravy kávy prostřednictvím tlakové extrakce, objevil na samém počátku 20. století ve městě Miláno jistý Luigi Bezzera. Údajně ve snaze zkrátit svým zaměstnancům přestávku na kávu. Postupně vymyslel, vyrobil a začal používat vůbec první espresso kávovar na světě. V průběhu let se proces výroby stále zdokonaloval, a postupně rozšířil z Apeninského poloostrova i do zbytku Evropy.

Dnes si pod pojmem espresso zpravidla představíme silnou, koncentrovanou, plně aromatickou kávu o malém objemu asi 30 ml. Káva je extrahována pod relativně velkým tlakem, přibližným 9 barů, po dobu asi 30 sekund. Díky takto rychlé extrakci káva nestihne zhutnět ani zhořknout a je typická i tzv. cremou - jemnou a hustou kávovou pěnou na povrchu.

Pákové kávovary

Pákové kávovary jsou z automatických přístrojů asi těmi nejméně automatizovanými. Většinou zajistí pouze pod tlakem hnaný proud horké vody, všechno ostatní už je na vás. Odvážení i požadovaná hrubost namletí kávy (mnohdy ani mlýnek není součástí kávovaru), její napěchování do sítka, nastavení teploty i tlaku vody atd.

Kapslové kávovary

Kapslové "presovače" používají pro přípravu espressa kávové kapsle, kde je káva již namleta a naporcována. Tu jednoduše vložíte na určené místo stisknete tlačítko a dál už neovlivníte vůbec nic. Každý výrobce kávovaru si navíc produkuje své vlastní kapsle a poměrně omezeným výběrem kávy.

JURA kávovar

Podle názoru odborné veřejnosti (i firmy samotné), momentální špičku mezi výrobci automatických kávovarů představují produkty švýcarské společnosti JURA.

Společnost funguje na trhu s drobnými domácími spotřebiči už od roku 1931. Přibližně od osmdesátých let se začala specializovat výhradně na vývoj, výrobu a prodej automatických kávovarů pro domácí, a především profesionální využití.

Svou firemní filozofii postavila na nepřetržitém vývoji a inovacích (Jako první přišla například na trh s kávovary ovládanými na dálku prostřednictvím mobilní aplikace). Zakládá si na precizním technickém zpracování a na nadstandardním servisu. Její výrobky vynikají i designem a jednoduchým intuitivním ovládáním. A v neposlední řadě důrazem na ekologičnost výroby i vlastního provozu.

 

 

Kavárna

Kavárnou můžeme označit každý veřejně přístupný podnik, jehož hlavní náplní je příprava a prodej nápojů na bázi kávy. Jakousi přidanou hodnotou kavárenského prostředí je i jeho funkce kulturně společenská, vyprofilovaná především v 18. a 19. století. Tehdy se kavárny staly oblíbeným místem setkávání umělců, intelektuálů i politických aktivistů, a právě zde se tehdy vyprofilovala nejedna velká filozofická idea nebo historická událost.

Historický vývoj

První "kavárny" začaly vznikat velice záhy poté, co se rituál pražení a pití kávy rozšířil po Arabském poloostrově. Původně se jednalo spíš o místa náboženského rozjímání a meditací. Nejstarší dochované písemné zmínky pochází z 15 století a mluví o kavárnách fungujících v poutních městech Mecce a Medině. Po obsazení Jemenu Turky se tento zvyk velice rychle rozšířil i do islámského Turecka a netrvalo dlouho, nadchli se pro kavárenskou myšlenku i ve Středomoří obchodující Benátčané. První kavárna křesťanského světa tak vznikla roku 1645. Kde jinde než v Benátkách. Měla však už ryze světský charakter. Stala se místem společenských i obchodních setkávání, místem vážných politických jednání i nezávazných rozhovorů. Zkrátka kavárnou v moderním slova smyslu.

Netrvalo dlouho a přibyly k nim kavárny v dalších evropských městech. V Paříži, v Londýně a na konci 17. století ve Vídni a záhy na to i v Brně a v Praze.

První skutečnou kavárnu v Českých zemí si otevřel v Brně roku 1702 Turek Ahmed. O 12 let později se kavárny dočkala i Praha, a to zásluhou damašského obchodníka Gorga Hatalaha il Damaški, česky zvaného Jiří Deodat, který si kamennou kavárnu, po několika letech pouličního prodeje, otevřel v roce 1714 pod Malostranskou mosteckou věží.

Obliba kávy neustále vzrůstala a s nimi i počet kaváren, který na sklonku 18. století dosahoval v každém větším městě několika desítek. Postupně se staly nedílnou součástí společenského i intelektuálního života a jejich idea a filozofie po krátkém normalizačním útlumu, ožívá i dnes.

TIP: Vychutnejte si dominikánskou kávu ze stylového šálku s podšálkem. Najdete jej zde: https://www.cafesantodomingo.cz/eshop/salky-a-podsalky

 

Café Louvre

Café Louvre, tato proslulá pražská kavárna, pojmenovaná podle nejvýznamnější pařížské galerie, se nachází na Národní třídě už více než sto let. Vznikla někdy kolem roku 1902 a záhy se stala kulturním a konverzačním centrem pražských intelektuálních špiček tehdejšího Rakouska – Uherska. Scházeli se zde čeští i němečtí spisovatelé jako Karel Čapek nebo Franz Kafka, filozofové i herci, malíři, vědci i univerzitní pedagogové. Nějaký čas zde v době svého působení na pražské univerzitě trávil i Albert Einstein. Právě zde byl ustanoven český spisovatelský spolek PEN klubu, jehož čestným hostem býval i prezident T.G. Masaryk.

Zlatou éru kavárny poněkud utlumily obě světové války, ale skutečnou zkázu pro ni znamenal až komunistický převrat v roce 1948. Tehdy byla kavárna uzavřena a v návalu zcestné euforie z velké části zdemolována okolo postávajícím davem.

Svého vzkříšení se dočkala až po roce 1992, kdy prošla náročnou rekonstrukcí a od té doby se celkem úspěšně pokouší na svou kulturní a intelektuální tradici navázat. Kromě klasických gastronomických služeb nabízí k pronajmutí i řadu salónků a konferenčních místností, zachovala klasické biliárové herny, a v neposlední řadě vybudovala ve svých prostorách tématicky zaměřenou galerii současné české fotografie

 

Café Savoy

Další z proslulých prvorepublikových pražských kaváren Café Savoy, byla založena okolo roku 1893 v přízemí secesního domu na ulici Vítězné na Malé Straně.

Podobně jako jiné kavárny i ona byla centrem intelektuálských debat umělců, spisovatelů a filozofů a vysloužila si nálepku podniku lehce dekadentního typu.

Ale přišel únorový převrat a z proslulé kavárny se stalo náborové a agitační středisko veřejné bezpečnosti.

Architektonickou výjimečnost secesní stavby s historizujícím interiérem a s původním, dnes už památkově chráněným novorenesančním stropem, se podařilo obnovit až rozsáhlou vnější i vnitřní rekonstrukcí na počátku 21. století.

Plně byl obnoven i provoz kavárny s vlastní pekařskou i cukrářskou výrobou, kterou se v Praze zařadil mezi gastronomické špičky. Na intelektuální a dekadentní atmosféru první republiky se zde navázat už ale nepodařilo.

 

Rock Café

Rock Café je kultovním pražským klubem, vzniklým z euforie porevolučních měsíců v lednu roku 1990. Za jeho založením stála skupina Nový horizont, sdružující v sobě umělce a hudebníky českého disentu.

Je umístěn v samém centru Prahy na Národní třídě a díky své poloze, historii, pestrému hudebnímu programu , i své činnosti galerijní a divadelní, se těší veliké oblibě..

Sám sebe klub označuje za jakousi líheň nových kapel, pokoušejících se prorazit na české hudební scéně. Začínaly zde takové kapely jako J.A.R., Tichá dohoda, Jižní pól, MIG 21 nebo Divokej Bill.

Když k tomu všemu přičteme i originální klubovou čerstvě praženou kávu, není to špatné místo k setrvání.

 

Cross kafe

CrossCafe je další ze zajímavých ryze český kavárenských projektů. Jedná se o franšízovou síť kaváren se sídlem v Plzni, kterou založili v roce 2007 Jan Janák a Martin Lomický. První kavárnu otevřeli téhož roku v Jungmannově ulici v Plzni. Záhy přibyly další dvě ve stejném městě.

Jak sami přiznávají, na samém počátku žádnou hlubší filozofii ani ideu pro své podniky neměli, ty se vykrystalizovaly až časem, na základě zpětné vazby od zákazníků. Nešlo o nic složitého. Prostě jen uvařit dobrou kávu a vytvořit natolik příjemné místo k posezení, aby se sem člověk mohl pravidelně vracet.

V roce 2010 se značka CrossCafe pokusila o expanzi do Prahy, kde během následujících tří let otevřela šest kaváren. A pokračovala dál. Hradec králové, Chomutov, Havířov, Olomouc, Liberec.

V současnosti patří v Čechách mezi nejúspěšnější domácí franšízové podniky v gastronomickém oboru .

 

Mama coffee

Za sítí pražských kaváren Mama coffe stojí Daniel Kolský, který po návratu ze studijní cesty po Etiopských kávových plantážích zcela propadl filozofii Fair Trade.

Ta spočívá v podpoře konkrétních farmářů a pěstitelů káv, kteří se stávají jedinými přímými dodavateli zelené kávy konkrétnímu odběrateli, tedy pražírně. Vynecháním zprostředkovatele získá pěstitel mnohem výhodnější výkupní cenu, která mu nejen spravedlivě kompenzuje veškerou vynaloženou práci, ale umožní i získání určitého nadbytku. Farmář si může dovolit svou farmu dále rozvíjet, posílat děti do školy a díky přímému kontaktu s odběratelem i pružně reagovat na jeho případné požadavky týkající se kvality nebo způsobu zpracování zelené kávy.

Daniel Kolský záhy po získání Fair Trade licence otevřel v roce 2008 v duchu této filozofie první pražírnu a kavárnu v Londýnské ulici. Následovaly další podniky po celé Praze, včetně jedné kavárny pojízdné.

K myšlence Fair Trade se postupně připojuje řada dalších kaváren a odběratelů nejen v Praze, ale po celé republice.

 

Costa Coffee

Costa Coffee je významný britský kavárenský řetězec se sídlem v Londýně. Na jeho počátku stála malá pražírna dvou bratrů italského původu: Sergia a Bruna Costy, založená roku 1971. Původně byla firmou ryze dodavatelskou, teprve po několika letech našli její zakladatelé odvahu k otevření své první kavárny. Postupně následovaly další a v dnešní době, snad i díky sloučení s britským řetězcem hotelů a restaurací Whitbread, představuje téměř 3000 kaváren italského typu, rozesetých po více než třiceti zemích celého světa. Jenom v české republice jich můžeme napočítat dvě desítky.

Jeho firemní filozofie stojí především na precizní kvalitě podávané kávy, která je připravována individuálně, podle přání zákazníka, týmem speciálně vyškolených baristů.

 

 

Kakaové boby

Kakaové boby jsou fermentovaná a usušená semena plodů kakaovníku pravého (Theobroma cacao).

Tento tropický, zpravidla 6 až 8 metrů vysoký stínomilný strom z čeledi slézovitých pochází pravděpodobně z oblasti jihoamerických pralesů. Dnes se relativně hojně vyskytuje v úzkém tropickém pásu prakticky celého světa.

Kakaovníky zřejmě jako první začala cíleně pěstovat a kultivovat středoamerická civilizace Olméků asi 3000 let před Kristem. Tuto dovednost od nich převzali i Májové a Aaztékové, jejichž říše postupně vyvrátili evropští kolonizátoři. Ti také přivezli kakao v 16. století do Španělska, odkud se v průběhu dalších let rozšířilo do celé Evropy.

Květy a plody kakaovníku vyrůstají a dozrávají přímo na kmeni prakticky v průběhu celého roku. Jeden zralý, červenohnědý plod obsahuje asi 20 semen tvarem i velikostí připomínající fazoli, zasazených v bílé dužině. Ty se při sklizně vyloupou a nechají v teple 5 až 8 dní fermentovat a následně schnout. Zběžně vytříděné a očištěné kakaové boby se následně prodávají na velkých světových burzách a putují k odběratelům, mezi nimiž jasně dominují výrobci kakaa a čokolády.

Kakaové boby jsou nutričně velice hodnotnou potravinou. Vysoký obsah antioxidantů, vitamínů, minerálních látek (hořčíku, síry, železa, manganu, chromu, zinku i mědi), příznivých tuků (např. kyseliny stearové) anebo přírodních antidepresiv (dopaminu a serotoninu) a tak dále, je řadí mezi superpotraviny.

 

Kakaový prášek a Kakaové máslo

Aby se z kakaového bobu mohl stát kakaový prášek, nebo máslo, musí se nejprve upražit. Ve velkých pražících bubnech , při teplotách mezi 80 - 130 oC se postupně zbavují přebytečné vlhkosti, získávají sytě hnědou barvu a jemnou čokoládovou chuť. Upražené boby jsou následně rozemlety na řídkou olejnatou kaši, které se říká kakaová hmota a která v tomto okamžiku obsahuje kolem 54% procent kakaového másla. Je hlavní surovinou pro výrobu čokolády.

Část kakaové hmoty se na hydraulickém lisu zbaví se velké části tuku (na konečných asi 10%). Vznikne tak zvaný kakaový koláč, který se v konečné fázi rozemele na kakaový prášek.

 

Procesem pražení a dalšího zpracování sice původní kakaové boby přišly o významný díl své nutriční výjimečnosti, nicméně i tak zůstává kakaový prášek i kakaové máslo hodnotnou a celosvětově nesmírně vyhledávanou surovinou. Vždyť roční spotřeba kakaa ve světě už dávno překročila 3 milióny tun a stále stoupá.

 

Rum

Na rozdíl od řady ušlechtilých destilátů se v případě rumu svět zatím nerozhodl, jaká kritéria musí lihovina splňovat, aby mohla být označena rumem. Takže jediné, co můžeme jednoznačně prohlásit je, že základní surovinou pro výrobu rumu, musí být cukrová třtina. Tím ale veškeré společné znaky u jednotlivých typů a značek rumů končí.

Většina výrobců používá k jeho výrobě melasu, nebo koncentrovanou třtinovou šťávu. K té se přidá specifický typ kvasinek a nechá fermentovat. Čím déle proces fermentace probíhá, tím je výsledný produkt silnější, aromatičtější a hutnější (např. rumy jamajské). Třtinový kvas je následně destilován a vzniklá lihovina stáčena do dubových sudů, kde se nechává několik let uzrávat. S oblibou se používají sudy, ve kterých už nějaká lihovina zrála. Např. bourbon, nebo whisky, nebo např. sherry, či dokonce tokajské víno. Tato metoda je určitě levnější než vyrábět sudy nové, ale především dodává rumu nezaměnitelné a zcela originální aroma.

Vyzrálý a odležený rum se následně filtruje. Aromatické a tmavé druhy pouze zběžně, od hrubých usazenin ze sudů. Rumy bílé tzv. blanco, několikanásobně, až do úplného vyčištění.

Po filtraci přichází na řadu tzv. blending neboli mísení. Smíchání jednotlivých várek rumu tak, aby pokaždé vzešel totožný značkový produkt.

A přesně tolik, kolik je na světě pěstitelů třtiny, kolik je různých typů kvasinek, kolik je destilačních aparatur, kolik typů dubových sudů a kolik druhů lihovin v nich původně uskladněných .... tolik je na světě i variant rumových. Přesto jsme se rozhodli na českém trhu prodávat nejznámější dominikánský rum Brugal. Více informací najdete na: https://www.cafesantodomingo.cz/eshop/rumy

 

Kubánský rum

Kuba patří mezi tradiční pěstitelé cukrové třtiny a je i tradičním výrobcem a především vývozcem lihoviny z ní vyrobené.

Ve dnech své největší koloniální slávy, na přelomu 18. a 19. století, zde fungovalo více než tisíc palíren. Většina z produkovaných rumů ale neměla příliš dobrou pověst. To se v polovině 19. století pokusil změnit španělský přistěhovalec Don Facundo Bacardi Masso, který s podporou španělské vlády rozběhl řadu experimentů s druhy kvasinek, destilačních aparatur i s možnostmi filtrace. Výsledky svého bádání dokonale zúročil v roce 1862 založením společnosti Bacardi y Compaňia, jejíž jméno je dones spojováni s výrobou jemných kubánských rumů nejvyšší kvality.

 

Legendario rum

Stálicí mezi špičkovými kubánskými rumy jsou i destiláty společnosti Legendario, založené v roce 1946 a sídlící i se svými rozsáhlými sklepy přímo v centru kubánského hlavního města - v Havaně.

Veškerá produkce a velká část odbytu se odehrává na domácí půdě , nicméně nezanedbatelná není ani část výrobků určená pro export, která zajistila značce Legendario světovou proslulost. I zde se pálí originální rum z třtinové melasy, i zde je důležitý proces dlouhodobého (i čtrnáctiletého) zrání v dubových sudech sdílených po jiných aromatických destilátech.

 

Bílý rum

Bílý neboli "blanco" rum, vzniká z klasického odleželého rumu několika násobnou filtrací přes aktivní uhlí. Tak postupně přichází nejen o zlatavou barvu, ale i o veškeré vedlejší vůně a aromata, které v průběhu destilace a zrání získal. Výsledkem je velice jemná, nasládlá a chuťově neutrální lihovina, sloužící především jako alkoholický základ do míchaných koktejlů.

 

Diplomatico rum

Za jedny z nejlepších jihoamerických rumů jsou považovány vyzrálé rumy Diplomatico Venezuelské společností Destilerias Unidas. Jejich základem je tradiční melasový kvas, který už více než 45 let destilují v unikátních měděných kotlíkových zařízeních. Rumy následně zrají a stárnou v průměru deset a více let v dubových sudech. I zde se experimentuje se sdílením už použitých sudů, jednou po bourbonu, jindy po cherry. Výsledkem jsou unikátní chuti výběrové kvality.